Bezpalivové zdroje energie a VPZE

V poslední době se některé bezpalivové zdroje energie, navzdory jejich nefosilní povaze, stávají velmi ožehavým tématem. Označuji je slovem bezpalivové, neboť mi přijde nejvýstižnější pro vlastnost, která je spojuje: tedy to, že využíváme pro tvorbu energie něco jiného než stlačené uhlovodíky v zemi, nestlačené uhlovodíky nad zemí či radioaktivní izotopy. Tyto zdroje však budou spíše známější pod pojmy obnovitelné či zelené zdroje energie. To názvosloví je náročné. Jejich „zelenost“ je mnohdy jedním z původců již zmíněné kontroverze a „obnovitelnost“ je těžké definovat.

Je atom zelený? Asi bychom řekli, že z hlediska emisí je jeho využití nezávadné, do životního prostředí zas tak moc nezasahuje — až na jeho jisté názorové neshody s moderními suchy; to je však téma na jindy —, a tak se pro jaderné reaktory zelená nálepka přímo nabízí, navzdory skutečnosti, že záření z nich vycházející bývá modré. Ale z mnohých historických i současných důvodů se atom do zelených zdrojů běžně prostě a jednoduše neřadí.

S tou obnovitelností je to podobné. Z jejího názvu vyplývá, že onen původce získané energie je obnovován: ať už jde o stále nový vítr, o přítok další vody či o zachycení nových slunečních fotonů, jež doputovaly až k Zemi. Lze do rámce energie obnovitelné tedy řadit i energii získanou z biomasy?

Polopaticky řečeno: je otázka, zda je pálení dříví z lesa obnovitelným zdrojem energie. Když pěstujeme biomasu s nějakým rozumným vztahem k pěstebnímu prostředí, což už také bývá pro mnohé nadlidský úkol, je to materiál jistě vzhledem k časovým škálám lidstva obnovitelný. Jenže opětovné vstřebání uhlíku ze spálené biomasy určitou dobu trvá a krátkodobě by problém se skleníkovými plyny jenom urychlilo. Navíc expanze biomasních plantáží má za následek druhotné uvolňování skleníkových plynů, spotřebuje hodně vody a tak dále a tak dále.

Otázek je zde mnoho a já jsem příliš líný sepisovat si veškeré možné a nemožné odpovědi, snažit se vypudit několik slov navíc a přemýšlet vůbec. Tedy všechny tyto nejasnosti a problémy odsunu prostě s tím, že se jedná o bezpalivové zdroje energie. Prostě se zažehne jenom jednou, a to fúzně v jádru Slunce, načež se my jenom vezeme. To zní bezproblémově, tak kde je problém?

Problém je v tom, že takto jednoduchý popis zanedbává problémy, které danou problematiku dělají problematičtější. A to je důvod, proč se těmito nedomysly zabývám. V současnosti všude kolem létají šrapnely z explozí kulturních válek, které se tentokrát dostaly k tématu bezpalivových čili obnovitelných zdrojů, a já vlastně vůbec netuším, co je skutečně užitečnou informací a kde se jedná o vrtačku, kterou se někdo snaží využít jako kladivo.

Jde zde skutečně převážně o ty zdroje bezpalivové, konkrétně o ty vysoce proměnlivé: sluneční a větrné elektrárny. A protože jsem si zavedl neologismů příliš málo a text je stále ještě moc srozumitelný, tak těmto budu říkat jednoduše VPZE — Vysoce Proměnlivé Zdroje Energie. Nepředpokládám, že se k mým myšlenkám někdo další dostane. Ale tím, že je píši, jako bych je chtěl předat někomu dalšímu, naivně doufám, že je předám sám sobě, když to jinak nejde.

Jak už to tak bývá, tematika VPZE je širší a složitější, než bych doufal, a většina zdrojů informací o tématu není snad ani primárních nebo sekundárních, ale minimálně terciálních. Nemohu tedy skutečně věřit tomu, že bych stihl probrat vše v dostatečné míře porozumění, natož v pouhém jednom jediném příspěvku. Své výplody tedy budu produkovat na pokračování prostě tehdy, když mi přijde něco dalšího nového na mysl. No, už teď bych měl dostat notnou dávku uhlí proti slovnímu průjmu, a tak tento paúvod končím a hurá do skutečné práce.

P.S.: Tímto se velmi omlouvám kolegům fyzikům, inženýrům, elektrotechnikům a podobným za to, jak znásilňuji jejich obor. Snad alespoň trošku tyto výplody budou blízko skutečné podstatě.